Odpírači, popírači, anti – kdokoliv … rozdělená společnost?

8. 12. 2021 | blog EDUin | Josef Valenta

Zaprvé: „Spoléhal jsem se na svou imunitu …“, slyšel/četl jsem (v médiích) několikrát od neočkovaných nemocných na kovidových odděleních. Jistě. Každý se nějak zná, má se sebou zkušenost a na svůj organismus se tak nějak spoléháme všichni. 

Na druhou stranu: Když kolem zuří epidemie, s níž lidé umírají, pak by přecejen stálo za to zpozornět. Předpokládám, že asi nikdo z těch, co se spolehli, neprošel podstatným imunologickým vyšetřením, které je obvykle kombinací více metod (anamnéza, genetika, mikrobiologie atd.). Takže spolehnutí je prostě osobní zkušenost („ne-imunologa“) a pocit. Ani jedno ani druhé evidentně nemusí fungovat. To je jeden příklad toho, co mne přimělo k psaní.

Zadruhé: Dlouhodobě mi leží v hlavě jiné pojetí školního kurikula, než jaké máme. Historicky kotvené kurikulum 2. a 3. stupně, na bázi dané struktury předmětů, byť s modernizovanými obsahy, na leccos už nestačí. Ne vše, co se děje v našich životech a čemu by stálo zato se učit, se dá pěkně rozdělit do škatulek předmětů. A v tom případě tu je problém: Kam s tím? Rozpustit do všech předmětů? Nebo dát do „průřezů“ … a ty pak „rozpustit do všech předmětů“? I výzkumy ukazují (viz jiné mé blogy), že tohle zase až tak moc nefunguje. Ani se neptejte, jak bych viděl kurikulum přeorganizované. Rád bych, aby Vás co nejvíce četlo ještě dál. [1]